Jaký je WHIPPET?
Whippet je v dnešní době společenské plemeno, se kterým lze podnikat plno aktivit. Jako jiná chrtí plemena, byl vyšlechtěn pro štvaní a jeho nejpřirozenější zábava jsou pro něj proto coursing a dostihy. Ale whippet nachází uplatnění i v mnoha dalších sportech jako agility, dogdancing či flyball. S whippetem jde ale cvičit i obedience, jsou i whippeti s canisterapeutickými průkazy. Whippet je totiž nadšený pro cokoliv, co může dělat s páníčkem. Netrpí svéhlavostí jako ostatní druhy chrtů a je tedy velmi dobře vychovatelný a cvičitelný. Jediné, co jde zvládnout jen v omezené míře, je jeho potřeba honit se za vším, co se hýbe. My to řešíme tak, že naše holky vodíme na vodítku tam, kde hrozí nebezpečí (např. u silnici, po měste), ale jinak víme, že je můžeme běžně pouštět na volno.
Whippet je také pes ideální velikosti - ani malý, ani veliký, což z něj dělá velmi praktické plemeno. Jeho schopnost stočit se do malinkého klubíčka a usídlit se kdekoliv u vás, je obdivuhodná. Pravda je, že jakmile zjistí, že ho z gauče/postele neshodíte, postupně se rozbalí a vy se budete jenom divit, jak tak malý pes může zabrat skoro celou postel:-) Díky tomu, že má velmi jemnou srst bez podsady, tak je na pohmat neuvěřitelně příjemný a teplný. Jeho srst je také díky tomu velice jednoduchá na údržbu - nevyžaduje žádnou speciální péči; když zmokne nebo se vykoupe, je suchý během chvíle, bláto z něj opadá nebo ho během pár vteřin odrolíte obyčejným hadrem a zejména - téměř nelíná! Na druhou stranu, jestliže je veliká zima a whippet nemá možnost se zahřát vlastním pohybem, tak je potřeba ho obléknout. Je samozřejmé, že whippet patří do bytu - nelze ho chovat ve venkovních kotcích. Kromě toho, že by trpěl fyzicky, bylo by to pro něj velmi náročné i psychicky, držet se odděleně od svých pánů. Kromě toho, vipeti postrádají klasický psí "pach":-)
Co lze na whippetech ocenit, kromě toho, že jsou absolutně nenároční na místo, je to, že téměř neštěkají. Otázkou je, jak snášejí samotu, ale i na to si zvyknou. My chodíme oba běžně do práce, takže jsou holky samy doma 9 hodin denně. A i když začátky nebyly jednoduché (a určité oběti byly:-)), tak dnes už to zvládají naprosto bez problémů.
Whippeti se také velmi dobře snáší s ostatními domácimi zvířaty - my máme navíc dvě kočky a žádné rozbroje řešit nemusíme. Whippet miluje i děti, k lidem není nijak odtažitý, jako ostatní chrti. Jsou to prostě mazlíci, co se venku mění na jiné plemeno:-) Jak se říká - znají dvě rychlosti 0 nebo 55:-)
Co se týká pohybové náročnosti - často se setkáváme s názorem, že potřebují asi hodně pohybu. Každý pes potřebuje pohyb - ohaři a teriéři víc, buldočci míň. Whippet je tak někde uprostřed - nedělá mu potíže absolvovat s Vámi dogttrekking, ale zvládne taky ležet 3 dny v kuse. Whippet je sprinter (běžec na krátkou trať), nepotřebuje proto hodiny a hodiny lítat. Ideální je, když by se dostal denně alespoň na hodinu ven. Obvykle je to tak, že v momentě, kdy ho pustíte (na bezpečném místě!!!!) tak začne lítat a když se vyběhá (k čemuž mu můžete pomoci i míčkem, jsou to obvykle aportovací maniaci), tak vedle Vás jen spokojeně poklusává a užívá si, že je venku.
Co je třeba na whippetech ocenit, je zdraví. Whippeti jsou velmi zdravá zvířata, běžně se bez větších problémů dožívají 15ti let. Kromě péče o chrup a stříhání drápků nevyžadují tedy žádnou údržbu. Nemusíte řešit kloubní problémy, problémy se srdcem, kožní problémy - opravdu se vyskytují jen velmi výjimečně. Nejčastější příčinou smrti whippetů mladších než 10 let jsou rozhodně úrazy (a na to je třeba pamatovat!!).
Abych to shrnula - whippet je podle mě dokonalé plemeno - krásný, nenáročný, vhodný do rodiny, něžný, aktivní - prostě DOKONALÝ:-) Co je ale důležité si uvědomit - málokdy zůstanete jen u jednoho:-)
Historie plemene
Plemeno vzniklo údajně dosti pozdě, v 19. století a to zcela záměrně, jako zmenšenina svého většího příbuzného, greyhounda. Došlo prý k tomu křížením greyhounda s různými teriérskými plemeny. Z těch se mezi předky vipeta uvádí nejčastěji staroanglický černo-tříslově zbarvený teriér - Old English Black and Tan Terrier. Za předka vipeta je také pokládán italský chrtík. Pak by měl být vipet produktem jeho křížení opět s teriérskými plemeny. Takové křížení se prý událo poprvé asi před 200 roky. Teriérem, který se v tomto případě na vzniku vipeta měl podílet, byl foxteriér. Tak trošku opatrně se tu a tam uvádí, že mohlo jít o malého greyhounda. Možná, že v tom je právě klíč k problému minulosti vipeta. Jsou totiž známy také obrazy asi 600 roků staré, na nichž jsou prý zobrazeni nepochybně malí chrti - vipeti.
Přírodní plemena, organizovaně nechovaná se vyznačují značným rozpětím kohoutkové výšky. Ani předkové součastného velkého anglického chrta greyhounda nebyli v minulosti všichni přibližně stejně velcí. Proto tyto staré obrazy nemusejí zobrazovat nutně vipety, mohou zobrazovat pouze malé greyhoundy. Můžeme je pokládat za určitý doklad toho, že již v oné době mohly tu a tam vznikat jakési vývojové větve velikostí menších chrtů, kteří z hlediska pracovního mohli oproti svým větším příbuzným mít různé výhody. V neposlední řadě je dokladem toho, že vipet mohl vzniknout ze starších větších předků (společné předky s greyem), jistý sklon plemene k přerůstání.
Jako svébytné plemeno byl vipet předveden na výstavě poprvé roku 1891, ovšem pod názvem "Snap Dog". Pojmenování ba se dalo velmi volně přeložit asi jako "pes k chytání, k honění". To by znamenalo, že vipet, či jeho bezprostřední předek, musel být lovecký pes. Výklad názvu "Snap Dog" může být i docela jiný. Mohl označovat to, co se chytá. Je pravda, že v minulosti, když se začínalo se sportovními dostihy greyhoundů na dráze, sloužíval vipet jako živá návnada, která se s nevelkým náskokem vypouštěla před smečkou závodících chrtů. Po určité době byla živá návnada na dostihové dráze nahrazena návnadou umělou (zaječí nebo králičí kůže, v době nejnovější i pouhý igelitový třapec). Je také možné, že označení "Snap Dog" vzniklo z anglického sousloví "snap of whip", což znamená "prásknutí bičem".